MUDr. Luděk Ryba

MUDr. Luděk Ryba

Homeopatie mi vstoupila- či spíše vtrhla do života v roce 1990, takže se dá říci, že mne provází většinu mého profesního života. Přišla v pravý čas. Provozoval jsem pediatrii necelých 10 let a cítil, že (mi) něco chybí. Že přibývá pacientů, na jejichž obtíže nemám odpověď. O homeopatii jsem nikdy neslyšel.

Poslem návratu homeopatie do českých ordinací byl Miloš Rýc. Kontroverzní postava. Sám proškolen ve Francii, svolal prostřednictvím časopisu Reflex památnou schůzku do hotelu Tichý na Žižkově. V omšelém „Ticháči“ se zformoval první homeopatický kurz, kterého se zúčastnilo asi 60 lékařů a sem tam nějaký nelékař (konkrétně jihočeský léčitel Bedřich Burkoń a pak hlavně budoucí spiritus movens české homeopatie redaktor a homeopatický samouk Jiří Čehovský).

Během 2 let se ve Zdislavicích poblíž Vlašimi představil  průřez evropskou homeopatií: „Němec“- český emigrant stomatolog Barták, klasičtí Angličané z nejklasičtějších (Mrs Larkin, Mischa Norland), Holaňdané s průhledem do psychologie (Harry van der Zee), Italové (se svým neomarxistickým přístupem), Francouzi (a la Boiron). Seznamovali jsme se s neznámými léky, prováděli první provingy (Tilia- lípa- symbol češství).

Tajemná a nevysvětlitelná metoda vyvolala nadšení. Brzy se ukázalo, že bez literatury to nepůjde. A stěžejním prvkem bylo Repertorium. Ne každý český homeopat byl schopen pracovat s repetitoriem v angličtině. Příkaz zněl jasně- přeložit Kenta. Hlásil jsem se dobrovolně- nevěda, do čeho jdu. Pořídil jsem první 286 a každý večer úderem osmé, kdy malé dcery usínaly, sedal k PC a vstával od monitoru kolem druhé, kdy už jsem  viděl jen rudá kola. Po dvou měsících každodenní (každonoční) řehole jsem měl přeloženu sotva desetinu. Takhle to dál nešlo. Pomohl známý, jeden z IT geniálních samouků. Vytvořil program, který rozebral repertorium na prvočinitele- umožnil přeložit každý identický text JEN JEDENKRÁT (i když se vyskytoval na různých místech třeba 200x) a pak součástku zase vrátit na své místo v českém překladu. Uf- IT zázrak. Za další 4 měsíce bylo hotovo.

Následovaly další překlady- materie mediky (Boericke, Kent, Murphy, Coulterová, Klein, Hatherlyová), několik ročníků prestižního homeopatického časopisu Links (jaká škoda, že na českém trhu chybí). Další kurzy- skvělí Rakušané v Kroměříži, Indové v Praze, další Angličané (Peter Chappel, John English), vlastní praxe a přednášky, od roku 1996 až do loňska každý měsíc semináře pro studenty Homeopatické akademie.

Nová fascinující metoda se v Česku zabydlela – ale pro svou „nehmotnost“ vyvolávala též averzi a nedůvěru. Jako místopředseda České lékařské homeopatické společnosti jsem byl přímým účastníkem exkomunikace (a marným obhájcem setrvání) z řad ČLS JEP. „Exkomunikačnímu tribunálu“ předsedal chemik profesor Zahradník (exaktní vědec pro kterého nic, co nejde změřit a zvážit neexistuje čili pro kterého je lidská duše přelud!). Alibista v čele ČLS JEP profesor Blahoš si myl ruce („víte, kolego- to je tlak z Akademie- od vědců, chápejte mne, nemohu nic dělat“). Ze zástupců 75 odborných společností, kteří chtěli homeopatii postavit na pranýř (v roce 1994 měla kolem 1500 členů a byla 6. nejpočetnější odbornou lékařskou společností!!!), se nás zastala jediná -předsedkyně geriatrické společnosti. Naštěstí se psal konec 20. století- a tak mne inkvizitor Zahradník nenechal ukamenovat ani upálit.

Dnes při pohledu zpátky jsem vděčný, že jsem homeopatii potkal včas. Vděčný za sebe a hlavně za své pacienty- především děti a dospívající. Nebyly jen samé úspěchy. Každou metodu je třeba poznat, prozkoumat, ohmatat! Když se případ vydaří- zavládne euforie- když se nedaří, homeopat propadá zklamání- příčinu hledá především v sobě. V tom je- bohužel- alopatie jednodušší. Statistiky určují úspěšnost léčby u dané diagnózy- stačí  mít čísla v průměru.

Homeopatie je metoda univerzální- ale i zde platí, když pracujete často s určitou skupinou pacientů nebo určitou diagnózou-na výsledcích se to projeví. Zkušenosti sbírám celý život-ale i dnes mne mohou potkat překvapení. I dnes žasnu nad neuvěřitelným potenciálem přesně a ve správný čas podaného léku i nad možnostmi nových lékových skupin- v poslední době savčích mlék, dříve třeba složených solí, kovů, nosod, hadích léků nebo pavoučích přípravků.

Po 27 letech praxe pediatra homeopata dovedu vcelku přesně odhadnout, který případ „půjde“ a který ne- dokážu odhalit „bloky“, které u jednotlivce léčbu brzdí ale i přesto pořád žasnu. Na závěr si dovoluji odcitovat své dva oblíbence: pana Lustiga z filmu Lotrando a Zubejda – „svět je malý a o náhody v něm není nouze“. To třeba když mi někdejší pacientka, o které nemám dávno žádné zprávy,  přivede svou ratolest se slovy- jako dítě jsem měla podobné potíže, brala jsem mnoho různých léků, bez efektu a vy jste mne úplně vyléčil. Zkusil byste vyléčit i dceru/syna? Odpovídám stereotypně-  těší mne, že jsem vám pomohl, ale každý případ je jiný- zázrak vám neslíbím, ale pokusím se. Jak by totiž řekl můj druhý oblíbenec- McMurphy z Přeletu přes kukaččí hnízdo- „aspoň jsem to zkusil“.

Takže milí příznivci homeopatie- hlavní je se nevzdat a zkoušet, kam až lze dojít!